BaaToR

Informace o nás organizátorech

Toto jest příběh o našem vzniku, o vzniku Baatoru. V daleké zemi na východě, obklopené horami nikdo nežil. Existovaly mocné říše po celém známém světě – vedly své životy, války a politiku. Nic z toho se však ještě nedostalo na východ, protože je sem neměl kdo přinést. Nikdo se neodvážil k tak daleké cestě. A bylo tomu tak po dlouhý čas. Avšak vše se změnilo.

V říších, státech i zapadlých vesnicích se začali objevovat první dobrodruzi, žoldáci, vyhnanci a kočovníci – lidé s nestálou krví a touhou bojovat, touhou po dobrodružství, penězích nebo jen prostou touhou přežít. Odcházeli mnohými cestami na neprozkoumaný a mnoha tajemstvími opředený východ. Mnozí vyšli bez vědomí svého cíle. Hledali něco, aniž věděli co to je; v jejich duších byla mezera, jenž dosud nebyla vyplněna.

Jejich kroky jako by byly přitahovány do země mezi horami. Jejich cesta byla plná zkoušek, překonávání sebe sama; cesta chyb a poučení; cesta změny. Vždy to však byla cesta těžká, plná bolesti, boje, krve, strachu a smrti. Do země obklopené horami tak došli jen ti nejlepší a ti, kterým přála štěstěna. Ostatní padli cestou. Jejich kosti se bělely na slunci nebo se ztratily pod nánosem bahna.

Ti, jenž došli, vlastně ani nevěděli, proč se zastavili zrovna tam. Brzy se tu však sešlo mnoho „hledačů“ a víc rukou dokáže víc věcí. Proto se začali sdružovat do skupin a kmenů a založili několik vesnic. Časem tu bylo skupin tolik, že mezi sebou začaly bojovat o zdroje, kvůli přesvědčení nebo jen kvůli boji samotnému. Skrze potoky krve a žár bitev stoupali silnější po schodech z mrtvých nepřátel nahoru.

Na konci těchto bojů o moc zůstaly dva velké kmeny – kmeny Baa a Tor. Drobné pohraniční konflikty mezi kmeny se změnily v loupeživé nájezdy. Brzy byl zažehnut plamen nenávisti a započala mezi nimi otevřená válka. Oba kmeny shromáždily všechny své válečníky do obrovských armád. Váleční štváči v prvních řadách rozdmýchávali oheň nenávisti v srdcích svých vojáků.

Všichni vyrazili vstříc bitvě; bitvě, jakou tato zem ještě nezažila. Začala s raním rozbřeskem. Obě armády se pod svými zástavami srazily za hrozivého a ohlušujícího rachotu, při kterém tuhla krev v žilách a po zádech se proháněly ledové vichry. Země duněla pod nohama obrněných válečníků a jejich zvířat, vzduchem se nesly nářek i kletby umírajících, řev berserkerů, řinčení zbraní o zbroje a svistot šípů…

Všemu zvukům na bojišti však vévodily dva bojové pokřiky: hrozivé „Baa!“ a temně znějící „Tor!“… Vítězství nebylo na dohled. Chvílemi to vypadalo, že vyhrávají jedni, chvílemi druzí; nikdo však neustupoval. Kam až oko dohlédlo, ležely mrtvoly, které plavaly v krvi a blátě. Válečníci byli rudí prolitou krví; mnoho jejich spolubojovníků padlo, ale nikdo bojovat nepřestal. Krev a nenávist zaslepila mysl každého z nich. Opar smrti, jenž se vznášel nad bitevním polem, sílil a mohutněl s každým tělem, které se připojilo k ostatním na zemi.

Nastalo pravé poledne. Mrchožrouti, vznášející se nad bojištěm nedočkavě očekávali konec bitvy; čekali na začátek hostiny. Dva hloučky válečníků uprostřed bitevního pole stále bojovaly, se stejnou urputností a nenávistí jako zpočátku bitvy. Následující chvíle by jistě rozhodly o výsledku této bitvy, avšak stalo se něco, co zastavilo bitevní šílenství bojujících a donutilo je obrátit jejich krvavé oči vzhůru. Bojiště se ztratilo ve stínu. Místo slunce se na nebi vznášel černý kotouč, zpoza něhož prosvítaly paprsky. Slunce se schovalo za lunu. Nastalo zatmění. Žádný zvuk nenarušil tíživé ticho, které v tu chvíli nastalo. Prázdné oči mrtvých hleděly k nebi stejně, jako oči všech přeživších. Někomu vyšlo z úst nesmělé „Baa.“ V odpověď se ozvalo smělejší „Tor.“ V dalších vteřinách se připojili všichni ostatní. Střídavě se ozývalo „Baa“ a „Tor“, až oba pokřiky splynuly v jednotné „Baator!!!“.

Bojovníci za společného pokřiku pozvedli zbraně nad hlavy a vyzkoušeli, jak dobře se nese nový pokřik po bojišti. Všichni si v tu chvíli uvědomili, že svých cílů – ať už jsou jakékoli – dosáhnou pouze ve vzájemné loajalitě, soudržnosti a věrnosti a ne ve slepé nenávisti. Zatmění se pro ně stalo symbolem tohoto spojenectví. Prázdné místo, které dosud měli v duších, bylo zaplněno jedním pojmem, který znamená příliš mnoho, než aby to bylo vyřčeno najednou. Jejich mysli nalezly to, co jim doposud chybělo. Našli Baator … Zbylí válečníci spojili své síly pod novou zástavou se symbolem zatmění. Opustili staré osady a založili nové město na důkaz vnitřní jednoty. Vyznávají různá náboženství, protože jsou svobodní.

Baator se stal nezastavitelným a ovládl celou zemi mezi horami. Mnozí se k nim připojili od doby velké bitvy a tak Baatorští stále nabírají na síle. Baator se stal společenstvím; nejsou tu žádné rasové předsudky. Je jen jedna věc, na které záleží; jak moc ten který věří v Baator. Lidé, barbaři, elfové, trpaslíci, drowové, duergaři, skřeti, goblini… Všichni kráčejí pod zástavou zatmění jednotným krokem a s křikem Baator na rtech. Jejich touha po vítězství je větší, než touha všech ostatních; proto nemohou prohrát. Mohou jen zemřít. A smrti se nebojí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.